Nevadí

Wabi Daněk



     A                                E
 1. Napůl jako hrou a napolovic vážně,
              D                              A
    čerstvou maturitou zmužnělý,
                                        E
    chtěl jsi dobýt svět, a svět se tvářil vlažně
            D                             A     E
    na tvý bubnování nesmělý,
      A                           E
    hlavu plnou věd a nadějí svý mámy,
                   G                    D     A   E
    zkoušky přijímací, potom pád,
      A                         E
    znalosti jsi měl, cos' neměl, byli známí,
           D                             A
    takže litujeme, za rok snad,
    Hmi      Hmi7maj            Hmi7    E            A
    a tehdy poprvé jsi řekl: nevadí, zase bude líp.

 2. Pomalu šel rok, a zase stejná škola,
    čekáš předvolání každej den,
    předvolání máš, a na něm: vlast tě volá,
    takže za dva roky s úsměvem,
    dva roky vzal čert, a za nějakej týden
    stojíš na radnici s holkou svou,
    bylo to s ní fajn, tys věřil, že to vyjde,
    kde tvý nebetyčný plány jsou,
    a tehdy podruhé jsi řekl: nevadí, zase bude líp.

 3. Neměli jste byt a vlastně ani prachy,
    prej, že ve dvou se to táhne líp,
    jenže už jste tři, a máma s dvěma bráchy,
    starej dvoupokoják - špatnej vtip,
    tak jste žili rok v tý supertěsný kleci,
    vzteky vysušení jako troud,
    potom jeden den si žena vzala věci,
    další připomínky řešil soud,
    a tehdy potřetí jsi řekl: nevadí, zase bude líp.

 4. Už jsi dlouho sám a věci, co se stanou,
    se tě nedotýkaj', byl jsi bit,
    všechno už jsi vzdal a postavil se stranou,
    vzal sis dovolenou, chceš mít klid,
    osamělý dům u rychlíkové trati,
    oči za záclonou zapranou,
    vlaky jedou dál a málokdy se vrátí,
    život nemá brzdu záchrannou,
    tak řekni, sakra, to svý "nevadí, zase bude líp" ...